Osvětový leták

 tento text je k volnému šíření:

Naboso si zajděte pro zdraví a svobodu

V naší civilizaci se málo hovoří o zdravotní závadnosti bot. V odborné publikaci Howell, D.: Naboso (autorem je americký podiatr), dále v komplexně pojaté publikaci Slouka, I.: Ne-li bosky, z nohou trosky (Praha, Freetimepublishing 2014, v el.podobě např. Palmknihy, autorem je český pedagog), event. na webu www.TuristikaNaboso.cz apod. se dozvíte následující:

Moderní obuv nošená stylem "všichni, všude a pořád" se v Evropě vyvíjí nejdéle ca 500 let, zatímco bosé nohy se vyvíjí milióny let. Nošení obuvi není ve většině případů v naší společnosti odůvodněno ani logikou ani zdravím, a ani není obecně nařízeno žádným právním předpisem. Je dáno kulturou (nosit škodlivé boty je normální resp. společensky prakticky povinné, protože je nosí všichni, zatímco zdravá a přirozená chůze bez bot je zcela nesmyslně tabu) a je dáno módou. Na bosého člověka se pak někdo může bez jakéhokoli logického podkladu dívat jako na uprchlíka, sektáře, úchyla či bezdomovce... Řada z nás tedy nosí boty od kolébky až do hrobu a bývá bez bot pouze v posteli či ve vaně, avšak pro chvíli opuštění tohoto prostoru je má připraveny hned vedle.

Avšak nošení obuvi je pro člověka z biologického hlediska nepřirozené a prokazatelně zdravotně závadné. Jmenujme např.: skrčené a zeslabené prsty, kostní ostruhy, vbočený palec, zeslabené svaly a šlachy chodidla (chodidla mají přes 60 svalů), mozoly, zarostlé nehty, puchýře a kuří oka, znehybnělé klouby (bota působí v podstatě jako dlaha pro 52 kostí chodidel) aj. Samostatnou kapitolou jsou plísně a zápach nohou - obuv je nesmírně nehygienická líheň mikroorganismů, uzavřené boty neodvádí vlhko a teplo. Uvnitř bot mohou být teploty až 50 °C, chodidla nedýchají a nepřijímají sluneční paprsky, vlhká slabá zvláčnělá kůže v botách přestává mít schopnost odrážet mikroorganismy. Dále jmenujme omezení funkce nožní klenby (omezení funkce tlumiče a pružiny), zborcení klenby (velmi rozšířená "tichá epidemie" tzv. plochých nohou), deformace šlach, artrózu kolen a potíže i jiných částí těla, větší riziko podvrtnutí kotníku, alergie (moderní boty obsahují stovky chemikálií), omezení cévního zásobení (určitě znáte pocit "tepání", když si utáhnete tkaničky), otoky chodidel a kotníků, tvrdou chůzi (zejména společenské boty nemívají tlumiče), zátěž nohou (spočítáte-li si kroky za den a váhu bot, zjistíte, že denně postupně přenesete v podobě bot několik tun) a podobně. V neposlední řadě boty eliminují senzorickou zpětnou vazbu o terénu mezi citlivou spodní stranou chodidla a mozkem, kterou má chodidlo předávat a která je důležitá při regulaci chůze a omezení síly nárazů kvůli ochraně kloubů. Obuv též v negativním smyslu ovlivní chůzi samotnou - oproti přirozenému kratšímu kroku, došlapu na klenbu (naplocho) a odrazu prsty nastupuje např. ve sportovní obuvi delší krok, došlap na patu (s většími nárazy do kloubů a páteře, přestože bota má tlumiče) a zhoupnutí přední části nohy. V překomplikované špičkové běžecké obuvi je o 123% vyšší riziko úrazu, než naboso či v obyčejných keckách. Vysoce rizikové jsou zejména vysoké podpatky - ženy sice při použití podpatků mohou zažívat pocit moci a mužům se podpatky mohou zamlouvat z důvodu změny celkového držení těla (typické dámské boty s podpatky způsobí dojem vyšší nožní klenby, pevnějších nohou, zvýraznění hýždí a hrudníku, tj. celkově "vyzývavější" postoj), avšak je zde vysoké riziko pádu a podvrtnutí kotníku, dochází k měřitelnému zkrácení Achillovy šlachy, přetěžování přední části kolen, dochází k prohloubení páteřních oblouků (a s tím souvisejícímu omezení tlumicí funkce páteře a následným bolestem), dochází k nepřirozeného došlapu na hlavice nártních kostí apod. Samozřejmě nelze upřít, že obuv na druhou stranu poskytuje chodidlu v některých objektivních situacích ochranu (např. ochrana před nebezpečnými teplotami - např. rozpálený asfalt, mráz..., dále ochrana před úrazy - např. v průmyslu či na stavbě, ochrana v těžkém terénu - např. cesta s ostrými kameny, ochrana při některých činnostech - např. sekání trávy atd. atd.). Obdobně rukavice nosíme jen jako ochranu při některých pracích a před extrémně nízkými teplotami. Obuv též poskytuje nošením bot zchoulostivělým chodidlům iluzorní pohodlí - zhýčkaná noha pak není schopna chodit naboso, tedy obuv sama vyvolává závislost na obuvi.

Oproti tomu chůze naboso (kterou žádný právní předpis nezakazuje) skýtá mnohá pozitiva. Hlavní vývoj nožní klenby je ukončen asi v 8 letech dítěte. Nejen do té doby by dítě mělo co nejvíce chodit bosé; potíže s nohama se totiž vyvíjejí již od dětství, dlouhé roky. Mnohým lidem (kromě absence rizik chůze v obuvi) chůze naboso může navozovat pocit štěstí (za to mohou jisté neškodné bakterie obsažené v půdě, např. Mycobacterium vaccae, prostřednictvím imunitní reakce a vylučování serotoninu v mozku), pocit svobody, splynutí s přírodou, mohou vymizet některé bolesti, poruchy spánku či stres, může se zlepšit imunita. Bosá chůze může poskytovat zcela nové či staronové hmatové podněty, prožitky, poznávání druhů povrchů apod. Chodidlo obsahuje cca 200 000 nervových zakončení a jejich stimulace může mít pozitivní účinky (tomuto tématu se ostatně věnuje i např. léčebná metoda akupresura resp. reflexní terapie či dále masáže).

Chůze naboso může skýtat i některá rizika, avšak pro člověka, který přiměřeně dává pozor, kam šlape, není chůze naboso nikterak nebezpečná či nehygienická (jak se snaží strašit ti, kteří s chůzí naboso nemají žádné nebo mají jen mizivé zkušenosti), pakliže ovšem člověk nekráčí po smetišti či chodníku plném výkalů, zvratků, střepů či injekčních jehel anebo pakliže není diabetik či nemá jiné zdravotní kontraindikace (např. neuropatii, akutní poranění, alergie). Běžná rizika, jako včely či trny, můžeme pro jejich relativní vzácnost označit jako přijatelná, a ani ojedinělé šlápnutí na ministřípek zpravidla neznamená doživotní invaliditu. Chůze naboso (oproti mínění mnoha lidí) ani nezpůsobí mozoly po celých chodidlech, kůže na spodní straně chodidel se stane pouze pevnější a hladší, odolnější vůči napadení mikroorganismy (na suché a větrané pokožce se mikrobům obecně nedaří). Běžné přirozené zašpinění chodidel prachem či hlínou není za riziko bráno vůbec, není-li ovšem chodidlo např. právě poraněno anebo není-li po chůzi naboso bez umytí a desinfekce uzavřeno do líhně mikroorganismů, tj. do nevydesinfikované boty. Není bez zajímavosti, že ruce resp. holé dlaně (kterými se přes den dotýkáme mnoha a mnoha předmětů, sami sebe i ostatních lidí a jídla) jsou z hlediska přenosu mikrobů mnohem méně hygienické, než bosá (byť viditelně prachem zašpiněná) chodidla.

Pakliže Vás něco z výše uvedeného oslovilo, zkuste chůzi naboso. Zpočátku lze doporučit zkoušet kratší chůzi naboso v létě, alespoň v interiéru, na hřišti, pláži či na zahradě, na čistém chodníku, v čistém parku, na pohodlné lesní či polní cestě a jiných místech, kde lze předpokládat bezpečné a pohodlné prostředí. Časem (v řádu měsíců) se chodidlo i jeho pokožka dokonale adaptuje - zesílí a otuží se vůči nižším teplotám, stane se celkově odolnějším. Adaptuje se i mozek, takže sledování terénu budete věnovat čím dál méně úsilí, postupně se přizpůsobí celé tělo. Nakonec budete bez problémů moci chodit i dlouhé trasy náročnějším terénem a v chladnějším počasí. Nedejte se odradit případnými drobnými poraněními či přechodnými bolestmi (např. sandálová bolest při přechodu z podpatků do sandálů/naboso) nebo nezasvěcenými reakcemi svého okolí. Po chůzi naboso a umytí chodidel či jejich otření vlhčenými ubrousky se doporučuje používat hydratační balzámy-krémy na bázi oleje či vosku. Nehty se doporučuje stříhat nakrátko, pedikúra jen se zachováním "podrážky" chodidla. Doporučuje se nosit s sebou záložní obuv a lékárničku.

Zalíbí-li se Vám chůze naboso, šiřte tyto myšlenky (event. tento leták) dál, případně jej používejte jako kultivovaný argument pro vaše podivující se okolí. Nejde o žádnou obchodní, reklamní či náboženskou aktivitu ☺. Je-li z nějakého důvodu nezbytně nutné mít boty, doporučuje se volit tzv. minimalistickou obuv, např. otevřené sandály bez zvýšené paty a špičky a bez opory klenby a se slabou podrážkou, žabky, samolepící podrážky bez svršku, mokasíny, pětiprsty apod., např. od výrobců Vivo Barefoot, Vibram FiveFingers.