Když poprvé navštívíte Údolí Králů v Egyptě, můžete tam pro sebe objevit pyramidy. Bez ohledu na to že jsou tam už tisíce let.Mezi takové objevy patří i bosonožství, které propaguje Jiří Učík. Jde o objevování starých pravd na které zapomíná v botách rychle spěchající lidstvo. Kdyby bosá chůze nepřinášela nic nového ale jenom to že se člověk dívá kam šlape,byl by to i tak velký přínos.já patřím ke generaci která chodila bosa od března do konce října(plus mínus).Bylo to spíš proto,že nám prostě nikdo boty nedal a tak jsme byli v kontaktu s matičkou Zemí,která byla ledové studená,vlažná mokrá, teplá suchá z různými povrchy, od písku až po kameny.Pro ranní probuzení se stačilo proběhnout mrznoucí travou,aby člověk aktivně vnímal rodící se den.Chodit bosý mělo velkou výhodu,ve škole jsme se nemuseli přezouvat.Studené dlaždice kostelů způsobili že se z nás nestali bohabojní občané,protože jsme v kostele vydrželi jenom krátkou chvíli.Když se o někom řeklo že je bosý,znamenalo to že je ještě malé dítě, a tudíž nemá mezi dospělými co pohledávat. Dospělí i v mém čase všichni nosily boty,jejich kvalita demonstrovala i postavení dotyčné osoby.Jsme natolik bohatí,že máme boty do každého počasí a na každý povrch země.Chodíme-li po povrchu jenom v botách může to znamenat že jsme povrchní.Na podzimní horské louce, daleko od lidských obydlí se u lesa krčil stan.V jeho blízkosti v ranním slunci šli dva bosí a nazí milenci, kteří se drželi za ruce a šťastně se usmívali.Stáli pevně na zemi bosýma nohama, a jejich propojení s matičkou zemí na jejich chůzi bylo vidět.Malé děti které se učí chodit, tuto disciplínu dokáží zvládnout mnohem rychleji.Státníci, kteří se dohadují o osudech lidstva jen těžko hledají souzvuk svých myšlenek a přání, protože jejich boty šité na míru vykazují míru odtržitosti od země a jejich potřeb.Jsem přesvědčený že bosí by se dokázali lépe domluvit.Je pravdou že často chodící bosý člověk se může občas i zranit o nástrahy v podobě ostrých předmětů. Vědecké výzkumy lidstva nás posouvají divoce kamsi dopředu ale ta největší tajemství a moudra jsou prostá a obyčejná na dosah ruky a nohy.Chodit bosý, alespoň nějakou část života je výrazem moudrosti a chápání přírodních jevů. cesta pro lidstvo není v divokém úprku dopředu,ale naopak ve zpomalení a hledání ztraceného. Lidé si zvykli podávat si ruce aby měli jistotu že si nemohou navzájem ublížit(přátelské gesto). Možná že dotyk chodidel by byl tím nejbezpečnějším pozdravem.

Vítám všechny ve světě bosých!!!

Na výšlapu kolem Deštné, skoro v posledních metrech nám kamarád Dan vyprávěl příběh o bláznu, který se u nich ve firmě objevil a ptal se, za kolik by mu odvezli vor do Portugalska, že chce plout k Americe a na zpět.

Má to ještě hlubší kontext, který se tu nedá zachytit, ale v pracovním týdnu jsem si o tomto muži našel více informací a napsal mu dopis, jestli ho mohu navštívit a nějak být nápomocen.

Mohl jsem, a to mě žměnilo život i pohled na celý svět v několika týdnech blízkého přátelství.

Rudolf Krautschneider je člověk, jehož velikost přesahuje hranice naší republiky, všichni ho znají a moc se o něm veřejně nemluví. Proč? Možná jen pro to, že celý život plul proti proudu konzumu a průměrnosti.